Člen a skloňování
Člen
Německá podstatná jména jsou buďto:
mužského rodu („der Mann“ – muž), ženského rodu („die Straße“ – ulice), nebo středního rodu („das Hotel“ – hotel).
člen nebo zájmeno určuje rod podstatného jména.
Člen je s podstatným jménem nerozlučitelně svázán.
Neurčitý člen se používá, když se podstatné jméno zmiňuje poprvé.
Neurčitý člen má také význam číslovky 1.
V plurálu se neurčitý člen nepoužívá.
maskulin | feminina | neutral | Plural für alle Nomen |
---|---|---|---|
ein Tisch
stůl
|
eine Lampe
lampa
|
ein Bett
postel
|
Stühle
židle
|
ein Pullover
svetr
|
eine Jacke
bunda
|
ein T-Shirt
tričko
|
Schuhe
boty
|
Auf der Straße läuft ein Hund.
|
= Po ulici běží pes. |
Ich kaufe heute Äpfel.
|
= Dnes si koupím jablka. |
Určitý člen se používá, když je podstatné jméno už známé nebo blíže popsané.
maskulin | feminina | neutral | Plural für alle Nomen |
---|---|---|---|
der Käse
sýr
|
die Schokolade
čokoláda
|
das Brot
chléb
|
die Lebensmittel
potraviny
|
der Tisch
stůl
|
die Lampe
lampa
|
das Bett
postel
|
die Stühle
židle
|
der Pullover
svetr
|
die Jacke
bunda
|
das T-Shirt
tričko
|
die Schuhe
boty
|
Der Schrank in der Ecke kostet 240 EUR.
|
= Ta skříň v rohu stojí 240 eur. |
Záporku „kein“ používáme před podstatným jménem, jestliže něco popíráme.
maskulin | feminina | neutral | Plural für alle Nomen |
---|---|---|---|
kein Käse
žádný sýr
|
keine Schokolade
žádná čokoláda
|
kein Brot
žádný chléb
|
keine Lebensmittel
žádné potraviny
|
kein Tisch
žádný stůl
|
keine Lampe
žádná lampa
|
kein Bett
žádná postel
|
keine Stühle
žádné židle
|
kein Salat
žádný salát
|
keine Idee
žádný nápad
|
kein Wetter
žádné počasí
|
keine Schuhe
žádné boty
|
Wir haben leider keine Orangen mehr.
|
= Naneštěstí už nemáme žádné pomeranče. |
Skloňování
Podstatná jména se skloňují obměňováním členu a někdy také přidáním koncovky k podstatnému jménu.
- Nominativ (kdo? co?)
- Genitiv (koho? čeho?)
- Dativ (komu? čemu?)
- Akuzativ (koho? co?)
Většina podstatných jmen mužského a středního rodu v genitivu jednotného čísla má koncovku „-s“ nebo „-es“. Koncovku „-es“ přidáváme k jednoslabičným podstatným jménům a ke jménům končícím na „-s“, „-ss“, „-ß“, „-sch“, „-z“, „-tz“ nebo „-x“.
Většina podstatných jmen má v dativu množného čísla koncovku „-n“ nebo „-en“.
Neurčitý člen
maskulin | feminina | neutral | Plural für alle Nomen | |
---|---|---|---|---|
Nominativ
|
|
|
|
|
Genitiv
|
|
|
|
|
Dativ
|
|
|
|
|
Akkusativ
|
|
|
|
|
Určitý člen
maskulin | feminina | neutral | Plural für alle Nomen | |
---|---|---|---|---|
Nominativ
|
|
|
|
|
Genitiv
|
|
|
|
|
Dativ
|
|
|
|
|
Akkusativ
|
|
|
|
|
Záporka „kein“ („žádný“)
maskulin | feminina | neutral | Plural für alle Nomen | |
---|---|---|---|---|
Nominativ
|
|
|
|
|
Genitiv
|
|
|
|
|
Dativ
|
|
|
|
|
Akkusativ
|
|
|
|
|
Genitiv
Genitiv a popis pomocí "von"
Genitiv je druhý ze čtyř pádů v němčině. Genitiv uvádí, komu něco patří a odpovídá tak na otázku "wessen".
Wessen Auto ist das? (= Čí je to auto?) |
Das ist das Auto des Vaters.
To je otcovo auto.
|
Wessen Tasche ist das?
Čí je to taška?
|
Das ist die Tasche der Mutter.
To je mámina taška.
|
Wessen Ball ist das?
Čí je to míč?
|
Das ist der Ball des Mädchens.
To je míč toho děvčete.
|
Wessen Bücher sind das?
Čí jsou to knihy?
|
Das sind die Bücher der Kinder.
To jsou knihy dětí.
|
Nominativ | Genitiv | |
---|---|---|
der Vater (= otec) | → | des Vaters (= otce) |
die Mutter (= matka) | → | der Mutter (= matky) |
das Mädchen (= děvče) | → | des Mädchens (= děvčete) |
die Kinder (= děti) | → | der Kinder (= dětí) |
Podstatná jména se členem "der" a "das" mají v genitivu koncovku -s nebo -es. Koncovka -es se přidává k jednoslabičným slovům (der Mann → des Mannes, das Haus → des Hauses), jako i ke slovům zakončeným na -d, -t, -s, sch, -tz.
Genitiv pojmenování osob a vlastních jmen
K pojmenováním osob bez člena přidáváme v genitivu zpravidla koncovku -s.
Marias Vater ist Arzt.
|
= Mariin otec je lékař. |
Italiens Dörfer sind schön.
|
= Italské vesnice jsou pěkné. |
V běžném používání se genitiv většinou nahrazuje vazbou "von" + dativ. "Von" je předložka, která se váže s dativem.
Wessen Auto ist das? (= Čí je to auto?) | Das ist das Auto des Vaters. (= To je otcovo auto.) / Das ist das Auto von dem Vater. (= To je otcovo auto.) |
Wessen Tasche ist das? (= Čí je to taška?) | Das ist die Tasche der Mutter. (= To je mámina taška.) / Das ist die Tasche von der Mutter. (= To je mámina taška.) |
Wessen Ball ist das? (= Čí je to míč?) | Das ist der Ball des Mädchens. (= To je míč toho děvčete.) / Das ist der Ball von dem Kind. (= To je míč dítěte.) |
Wessen Bücher sind das? (= Čí jsou to knihy?) | Das sind die Bücher der Kinder. (= To jsou knihy dětí.) / Das sind die Bücher von den Kindern. (= To jsou knihy dětí.) |
Tvary množného čísla
Množné číslo má více podob. Koncovku množného čísla naleznete ve slovníku.
- -, ¨-
-
u většiny podstatných jmen zakončených na „-er”, „-el”, „-en”,
u všech podstatných jmen zakončených na „-chen”, „-lein”,
- der Mantel (= kabát) → die Mäntel (= kabáty)
- der Pullover (= svetr) → die Pullover (= svetry)
- der Fehler (= chyba) → die Fehler (= chyby)
- der Sessel (= křeslo) → die Sessel (= křesla)
- der Wagen (= vůz) → die Wagen (= vozy)
- das Märchen (= pohádka) → die Märchen (= pohádky)
- das Fräulein (= slečna) → die Fräulein (= slečny)
- der Körper (= tělo) → die Körper (= těla)
- der Rücken (= záda (jedny)) → die Rücken (= záda (vícero))
- der Finger (= prst) → die Finger (= prsty)
- der Magen (= žaludek) → die Mägen (= žaludky)
- -e, -¨e
-
často u jednoslabičných podstatných jmen
- der Rock (= sukně (jedna)) → die Röcke (= sukně (vícero))
- der Anzug (= oblek) → die Anzüge (= obleky)
- der Tisch (= stůl) → die Tische (= stoly)
- der Stuhl (= židle (jedna)) → die Stühle (= židle (vícero))
- der Kopf (= hlava) → die Köpfe (= hlavy)
- die Hand (= ruka) → die Hände (= ruce)
- der Arm (= rameno, ruka) → die Arme (= ramena, ruce)
- das Bein (= noha) → die Beine (= nohy)
- der Zahn (= zub) → die Zähne (= zuby)
- die Brust (= hruď) → die Brüste (= hrudi)
- der Hals (= krk, hrdlo) → die Hälse (= krky, hrdla)
- -er, -¨er
-
často u jednoslabičných podstatných jmen středního rodu,
u podstatných jmen zakončených na „-tum“
- das Kleid (= šaty (jedny)) → die Kleider (= šaty (vícero))
- das Bild (= obraz) → die Bilder (= obrazy)
- das Buch (= kniha) → die Bücher (= knihy)
- das Eigentum (= vlastnictví, majetek) → die Eigentümer (= vlastnictví, majetky)
- der Mund (= ústa (jedny)) → die Münder (= ústa (vícero))
- -n, -en
-
často u podstatných jmen ženského rodu,
u podstatných jmen zakončených na „-e”, „-ei”, „-ung”, „-heit”, „-keit”, „-schaft”,
- die Krawatte (= kravata) → die Krawatten (= kravaty)
- die Hose (= kalhoty (jedny)) → die Hosen (= kalhoty (vícero))
- die Bluse (= blůza) → die Blusen (= blůzy)
- die Jacke (= bunda) → die Jacken (= bundy)
- die Uhr (= hodiny (jedny)) → die Uhren (= hodiny (vícero))
- die Frau (= žena) → die Frauen (= ženy)
- die Bäckerei (= pekárna) → die Bäckereien (= pekárny)
- die Zeitung (= noviny (jedny)) → die Zeitungen (= noviny (vícero))
- die Krankheit (= nemoc) → die Krankheiten (= nemoci)
- die Möglichkeit (= možnost) → die Möglichkeiten (= možnosti)
- die Freundschaft (= přátelství (jedno)) → die Freundschaften (= přátelství (vícero))
- die Schulter (= rameno) → die Schultern (= ramena)
- die Zehe (= prst (na noze)) → die Zehen (= prsty (na noze))
- das Auge (= oko) → die Augen (= oči)
- die Nase (= nos) → die Nasen (= nosy)
- der Junge (= chlapec) → die Jungen (= chlapci)
- -nen
-
u podstatných jmen ženského rodu zakončených na „-in”,
- die Freundin (= kamarádka, přítelkyně) → die Freundinnen (= kamarádky, přítelkyně)
- -s
-
u cizích slov,
u podstatných jmen zakončených na „-a”, „-o”, „-i”, „-u”
- das T-Shirt (= tričko) → die T-Shirts (= trička)
- der Cousin (= bratranec) → die Cousins (= bratranci)
- das Auto (= auto) → die Autos (= auta)
Složená podstatná jména
Složená podstatná jména tvoříme spojením dvou nebo více slov.
-
dvě podstatná jména:
-
die Kinder + das Zimmer = das Kinderzimmer
děti + pokoj = dětský pokoj -
der Tisch + das Tennis = das Tischtennis
stůl + tenis = stolní tenis
-
die Kinder + das Zimmer = das Kinderzimmer
-
sloveso a podstatné jméno:
-
wohnen + das Zimmer = das Wohnzimmer
bydlet + pokoj = obývák -
schlafen + das Zimmer = das Schlafzimmer
spát + pokoj = ložnice -
baden + die Wanne = die Badewanne
koupat se + vana = vana na koupání
-
wohnen + das Zimmer = das Wohnzimmer
-
přídavné jméno a podstatné jméno:
-
weiß + der Wein = der Weißwein
bílý + víno = bílé víno
-
weiß + der Wein = der Weißwein
-
příslovce a podstatné jméno:
-
zusammen + die Arbeit = die Zusammenarbeit
společně + práce = spolupráce
-
zusammen + die Arbeit = die Zusammenarbeit
-
Pád a koncovku množného čísla určuje poslední část složeného podstatného jména:
-
die Post (-en) + die Karte (-n) = die Postkarte (-n)
pošta + karta = pohlednice -
das Land (-¨er) + die Karte (-n) = die Landkarte (-n)
země + karta = mapa -
der Flug (-¨e) + die Karte (-n) = die Flugkarte (-n)
let + karta = letenka
-
die Post (-en) + die Karte (-n) = die Postkarte (-n)
Podstatná jména ženského rodu s „-in“
Většina označení povolání a osob v ženském rodě dostává koncovku „-in”.
- der Architekt (= architekt) → die Architektin (= architektka)
- der Journalist (= novinář) → die Journalistin (= novinářka)
- der Lehrer (= učitel) → die Lehrerin (= učitelka)
- der Professor (= profesor) → die Professorin (= profesorka)
Někdy se připojuje také přehláska.
- der Arzt (= lékař) → die Ärztin (= lékařka)
- der Tierarzt (= veterinář) → die Tierärztin (= veterinářka)
- der Koch (= kuchař) → die Köchin (= kuchařka)
Podstatná jména ženského rodu s koncovkou „-in“ dostávají v množném čísle koncovku „-nen“.
- die Freundin (= kamarádka, přítelkyně) → die Freundinnen (= kamarádky, přítelkyně)
- die Studentin (= studentka) → die Studentinnen (= studentky)
Některá označení povolání v mužském a ženském rodě dostávající koncovku „-mann”, resp. „-frau”.
- der Bankkaufmann (= bankový obchodník) → die Bankkauffrau (= banková obchodnice)
- der Geschäftsmann (= obchodník) → die Geschäftsfrau (= obchodnice)
- der Putzmann (= uklízeč) → die Putzfrau (= uklízečka)
V množném čísle těchto podstatných jmen se pak používá koncovka „-leute” (pro skupinu osob stejného povolání).
- der Geschäftsmann, die Geschäftsfrau → die Geschäftsleute (= obchodníci)
Koncovky podstatných jmen
Podstatná jména končící na -heit, -keit, -schaft, -ung
Podstatná jména mohou mít různé přípony.
- Slova, která mají koncovku jako -heit nebo -keit, jsou podstatná jména odvozená z přídavných jmen. Píšeme je vždy s velkým písmenem a vždy mají člen "die".
- Slova, která jsou zakončená na -ung, jsou podstatná jména odvozená ze sloves. Píšeme je vždy s velkým písmenem a vždy mají člen "die".
- Slova, která jsou zakončena na -schaft, jsou podstatná jména odvozená ze sloves, přídavných jmen nebo i podstatných jmen. Píšeme je vždy s velkým písmenem a vždy mají člen "die".
Podstatná jména s koncovkou -heit
- zerstreut (= roztržitý, nesoustředěný) → die Zerstreutheit (= roztržitost, nesoustředěnost)
- unsicher (= nejistý) → die Unsicherheit (= nejistota)
Podstatná jména s koncovkou -keit
-
wichtig
(= důležitý)
→
die Wichtigkeit
(= důležitost)
Sie haben die Wichtigkeit eines Lebenslaufs eingesehen und festgestellt, dass das Anschreiben ihre Visitenkarte ist. (= Pochopili význam životopisu a zjistili, že motivační dopis je jejich vizitkou.) - fähig (= schopný) → die Teamfähigkeit (= schopnost pracovat v týmu)
- selbstständig (= samostatný) → die Selbstständigkeit (= samostatnost)
Podstatná jména s koncovkou -schaft
- hilfsbereit (= ochotný pomoct) → die Hilfsbereitschaft (= ochota pomoci)
- der Gesell (= mládenec, druh) → die Gesellschaft (= společnost)
- eigen (= vlastní) → die Eigenschaft (= vlastnit)
- lernbereit (= ochotný učit se) → die Lernbereitschaft (= ochota učit se)
Podstatná jména s koncovkou -ung
-
sich bewerben
(= ucházet se o zaměstnání)
→
die Bewerbung
(= žádost o zaměstnání)
Wenn man in Deutschland eine Arbeit sucht, sind gute Bewerbungsunterlagen schon die halbe Sache. (= Když hledáme v Německu práci, jsou dobré podklady k žádosti polovinou úspěchu. ) -
vereinigen
(= sjednotit)
→
die Vereinigung
(= sjednocení)
Damals nach 8 Jahren der Wiedervereinigung zweier Deutschlands, hat die Agentur für Arbeit in Ludwigslust, das ist nur 35 km weg von Schwerin, ein Institut beauftragt ganz viele Menschen, die nach der sogenannten „Wende“ keine Arbeit mehr hatten, in einem Seminar zu schulen. (= Tehdy, 8 let po znovusjednocení Německa, pracovní agentura v Ludwigslustu, to je jen 35 km od Zvěřína, pověřila institut, aby vyškolila množství lidí, kteří po takzvané "změně" přišli o práci.) - finden (= najít) → die Findung (= nalezení)
-
offenbaren
(= zveřejnit, dát najevo)
→
die Offenbarung
(= přiznání, odhalení, zjevení)
Für einige waren die neuen Wege der Jobfindung fast wie eine Offenbarung. (= Pro některé byly nové způsoby, jak najít zaměstnání, skoro jako zjevení.) -
bezahlen
(= zaplatit)
→
die Bezahlung
(= platba)
Man hat ganz vieles per Handschlag geregelt: die Arbeitszeiten, die Bezahlung, den Urlaub. (= Hodně věcí se dohodlo podáním ruky: pracovní doba, plat, dovolená.) -
vorstellen
(= představit)
→
die Vorstellung
(= představení)
Mit Hilfe von Rollenspielen konnten sie für ein zukünftiges Vorstellungsgespräch üben, sich in die Rolle eines Arbeitgebers und Arbeitnehmers hineinversetzen und gestärkt ihrer Bewerbungsphase entgegen treten. (= Pomocí hraní rolí mohli trénovat na příští představovací pohovor, vžít se do role zaměstnavatele a zaměstnance a posilněni vykročit vstříc hledání práce.) -
genugtun
(= učinit zadost)
→
die Genugtuung
(= zadostiučinění)
Das Gefühl den Menschen geholfen zu haben, war eine große Genugtuung und ein Lob, wie kein anderes. (= Pocit, že jsme lidem pomohli, bylo velké zadostiučinění a pochvala jako žádná jiná.)