Přejít k obsahu

Slovosled ve větě hlavní

Věta se skládá z podmětu (osoba nebo věc, která činnost vykonává), přísudku (vyčasované sloveso) a případně dalších větných členů.

V hlavní větě (s tečkou na konci) stojí přísudek na druhém místě.

I II III
Ich gehe heute ins Kino.
Unser Vater spielt gern Tennis.
Natalie faulenzt nicht gern.
Ich gehe heute ins Kino.
= Dnes jdu do kina.
Unser Vater spielt gern Tennis.
= Náš otec rád hraje tenis.
Natalie faulenzt nicht gern.
= Natalie nerada zahálí.

Jestliže stojí v hlavní větě na prvním místě jiný větný člen, následuje podmět bezprostředně za přísudkem.

I II III
Heute gehe ich ins Kino.
Heute gehe ich ins Kino.
= Dnes jdu do kina.

Tázací věta

Zjišťovací otázka – bez tázacího slova: přísudek na prvním místě, hned po něm podmět.

I II III
Gehst du heute ins Kino?
Gibt es etwas über Architektur?
Gehst du heute ins Kino?
= Jdeš dnes do kina?
Gibt es etwas über Architektur?
= Máte něco nového o architektuře?

Na takovéto zjišťovací otázky odpovídáme „Ja.” (Ano.) nebo „Nein.” (Ne.)

Doplňovací otázka – s tázacím slovem: na prvním místě tázací slovo, na druhém místě přísudek, hned potom podmět.

I II III
Wohin gehst du heute?
Wie ist Ihr Name?
Wo ist die Ausstellung?
Wohin gehst du heute?
= Kam jdeš dnes?
Wie ist Ihr Name?
= Jaké je vaše jméno?
Wo ist die Ausstellung?
= Kde je výstava?

Tázací slova

Tázací slova začínají písmenem „w”.

wer? (= kdo?)
  • Wer ist das?
    Kdo je to?
was? (= co?)
  • Was möchtest du trinken?
    Co by jsi chtěl pít?
  • Was machen wir heute?
    Co budeme dnes dělat?
wessen? (= čí?)
  • Wessen Katze ist das?
    Čí je to kočka?
wem? (= komu?)
  • Wem soll ich helfen?
    Komu mám pomoct?
wen? (= koho?)
  • Wen besuchen wir heute?
    Koho dnes navštívíme?
warum? (= proč?)
  • Warum warst du nicht in der Schule?
    Proč jsi nebyl ve škole?
wann? (= kdy?)
  • Wann kommst du zu uns?
    Kdy přijdeš k nám?
wo? (= kde?)
  • Wo wohnst du?
    Kde bydlíš?
  • Wo ist die Ausstellung?
    Kde je výstava?
wohin? (= kam?)
  • Wohin fahrt ihr im Urlaub?
    Kam jedete na dovolenou?
woher? (= odkud?)
  • Woher kommst du?
    Odkud pocházíš?

Pořadí předmětů ve větě

Pokud se ve větě nacházejí dva předměty v podobě podstatného jména, pak předmět v dativu stojí před předmětem v akuzativu.

Ich gebe meinem Freund das Buch.
= Podám mému příteli knihu.

Předmět v podobě osobního zájmena stojí vždy před předmětem v podobě podstatného jména.

Ich gebe ihm das Buch.
= Podám mu knihu.
Ich gebe es ihm.
= Podám mu ji.

Pokud se ve větě nacházejí dva předměty v podobě osobního zájmena, pak předmět v akuzativu stojí před předmětem v dativu.

Ich gebe meinem Freund das Buch.
Ich gebe es ihm.

Záporka „nicht“

Záporku „nicht“ použijeme, když chceme popřít určitý větný člen nebo celou větu.

Popření celé věty: „nicht“ na konci věty, ale ještě před případným druhým slovesem.

Ich liebe dich nicht.
= Nemiluju tě.
Ich kann leider nicht schwimmen.
= Naneštěstí neumím plavat.

Popření větného členu: „nicht“ před popíraným větným členem.

Ich will nicht jetzt schwimmen (sondern in einer Stunde).
= Nechci plavat teď (ale až za hodinu).
Sie geht nicht mit Florian (sondern mit Markus).
= Nejde s Florianem (ale s Markusem).

Otázka s „welch-“

Tázací slovo s kořenem „welch-” použijeme, když se ptáme na jednu určitou osobu nebo věc z mnoha.

Slovo s kořenem „welch-” v takové otázce stojí před podstatným jménem namísto členu.

Slovo s kořenem „welch-” se skloňuje stejně jako určitý člen.

Tabulka 1. – Pádové koncovky
maskulin feminina neutral Plural
Nominativ
  • welcher Tisch?
    který stůl?
  • welcher Rock?
    která sukně?
  • welche Lampe?
    která lampa?
  • welche Jacke?
    která bunda?
  • welches Bett?
    která postel?
  • welches Kleid?
    které šaty?
  • welche Stühle?
    které židle?

  • které boty?
Genitiv
  • welches Tisches?
  • welches Rockes?
  • welcher Lampe?
  • welcher Jacke?
  • welches Bettes?
  • welches Kleides?
  • welcher Stühle?
  • welcher Schuhe?
Dativ
  • welchem Tisch?
  • welchem Rock?
  • welcher Lampe?
  • welcher Jacke?
  • welchem Bett?
  • welchem Kleid?
  • welchen Stühlen?
  • welchen Schuhen?
Akkusativ
  • welchen Tisch?
  • welchen Rock?
  • welche Lampe?
  • welche Jacke?
  • welches Bett?
  • welches Kleid?
  • welche Stühle?
  • welche Schuhe?

Vedlejší věta příčinná s „weil“ („protože“)

Spojka „weil“ („proto“, „protože“) označuje příčinu. Po spojce následuje vedlejší věta (podmět + ostatní větné členy + na konci přísudek). Pokud stojí příčinná věta na začátku souvětí (jako jeho první věta), musí hlavní věta (která následuje za ní) začínat přísudkem.

Ich bleibe heute zu Hause, weil ich sehr krank bin.
= Dnes zůstanu doma, protože jsem velmi nemocný.
Weil ich sehr krank bin, bleibe ich heute zu Hause.
= Protože jsem velmi nemocný, zůstanu dnes doma.
Wir kommen schon am Freitag, weil wir einen langen Weg haben.
= Přijdeme už v pátek, protože máme dlouhou cestu.
Ich bin sauer, weil ich Hunger habe.
= Jsem mrzutý, protože mám hlad.

Věty s „dass“ („že“)

Předmětové věty s "dass"

Vedlejší věty předmětové začínají spojkou „dass“ („že“). Po spojce následuje samotná vedlejší věta (podmět + ostatní větné členy + přísudek na konci).

Er hat gesagt, dass sie nicht kommen können.
= Řekl, že nemůžu přijít.
Wahrscheinlich haben Sie schon erfahren, dass es neue Lehrerinnen und Lehrer gibt.
= Pravděpodobně už víte, že máme nové učitele a učitelky.
Bist du sicher, dass Ömer in der Schule isst?
= Jsi si jistý, že Ömer ve škole je?

Některé vedlejší věty zastupují větný člen. V němčině se nazývají "Gliedsätze".

Pokud vedlejší věta stojí na místě přímého předmětu (tak jako v tomto případe), nazýváme ji předmětová věta. Vedlejší věta plní funkci přímého předmětu hlavní věty.

Na vedlejší větu předmětovou se ptáme stejně jako na přímý předmět.

Was weißt du? – Ich weiß, dass du in deinem Architektenbüro viel zu tun hast.
= Co víš? – Vím, že máš v kanceláři hodně práce.
Was hast du erfahren? – Ich habe erfahren, dass der Bus nicht fährt.
= Co jsi zjistil? – Zjistil jsem, že autobus nejede.
Nur knapp 18 Prozent der Umfrageteilnehmer gaben an, dass sie absolut vertraut im Umgang mit komplexen Fahrzeugtechniken sind. – Was gaben 18 Prozent der Umfrageteilnehmer an? Dass sie absolut vertraut im Umgang mit komplexen Fahrzeugtechniken sind.
= Jen téměř 18 procent účastníků ankety uvedlo, že nemají absolutně žádný problém s obsluhou komplexních funkcí ve vozidlech. – Co uvedlo 18 procent účastníků ankety? Že nemají absolutně žádný problém s obsluhou komplexních funkcí ve vozidlech.

Podmětové věty s "dass"

Vedlejší větu, která zastupuje podmět, nazýváme podmětová věta. Podmětová věta informuje o podmětu věty a ptáme se na ni otázkou "wer" nebo "was".

Mein größter Wunsch ist, dass meine Freundin mich zu Weihnachten besucht. - Was ist mein größter Wunsch? - Dass meine Freundin mich zu Weihnachten besucht.
= Mým největším přáním je, aby mě moje přítelkyně na Vánoce navštívila. - Co je mým největším přáním? - Aby mě moje přítelkyně na Vánoce navštívila.
Dass es nicht schneit, ist sehr schade. - Was ist sehr schade? - Dass es nicht schneit.
= Je velká škoda, že nesněží. - Co je velká škoda? - Že nesněží.

Nepřímá otázka

Otázky mohou mít podobu vedlejších vět v souvětích.

Ve vedejší větě utvořené ze zjišťovací otázky (s tázacím zájmenem na začátku) stojí přísudek na konci věty.

Was hast du heute gekauft?
= Co jsi dnes koupil?
Ich habe gefragt, was du heute gekauft hast.
= Ptal jsem se, co jsi dnes koupil.
Ich würde auch gerne wissen, wann das Kinocafé aufmacht.
= Rád bych věděl, kdy se otevírá kavárna v kině.

Vedlejší věta vytvořená ze zjišťovací otázky začíná spojkou „ob“ („zda“); přísudek je na konci věty.

Kommst du heute zu mir?
Přijdeš dnes ke mně?
Ich habe gefragt, ob du heute zu mir kommst.
Ptal jsem se, jestli dnes přijdeš ke mně.
Ist die E-Mail-Adresse richtig?
Je ta e-mailová adresa správná?
Ich bin nicht sicher, ob die E-Mail-Adresse richtig ist.
Nejsem si jistý, jestli je ta e-mailová adresa správná.
Könnten Sie mich bitte zurückrufen und mir sagen, ob die Reservierung in Ordnung geht?
= Mohli byste mi prosím zavolat nazpět a říct mi, jestli rezervace proběhla v pořádku?

Vedlejší věta podmínková s „wenn“ („když“)

Spojka „wenn” („když“, „kdyby“) označuje podmínku. Po spojce následuje vedlejší věta (podmět + ostatní větné členy + přísudek na konci).

Wenn das Wetter heute schön ist, gehen wir in den Park.
= Když bude dnes pěkné počasí, půjdeme do parku.
Wir gehen in den Park, wenn das Wetter heute schön ist.
= Půjdeme do parku, když bude dnes pěkné počasí.
Wenn es mit der Karriere als Fußballspieler nichts wird, habe ich schon einen Plan B.
= Když nebude nic z kariéry fotbalisty, mám plán B.
Wenn Sie sofort übersiedeln möchten, können Sie bei einer älteren Dame im Stadtzentrum wohnen.
= Jestli se chcete okamžitě přestěhovat, můžete bydlet u jedné starší paní v centru města.

Vedlejší věty s nereálnou podmínkou jsou v konjunktivu.

Wenn das Wetter heute schön wäre, würden wir in den Park gehen.
= Kdyby bylo dnes pěkné počasí, šli bychom do parku.
Wir würden in den Park gehen, wenn das Wetter heute schön wäre.
= Šli bychom do parku, kdyby bylo dnes pěkné počasí.
Zum Schluss möchte ich Sie noch darauf hinweisen, dass es im Stiegenhaus viel gemütlicher wäre, wenn die Heizung funktionieren würde.
= Na závěr bych vás rád upozornil na to, že na schodišti by bylo o moc příjemněji, kdyby fungovalo topení.
Es wäre schön, wenn Sie sich bis Montag nächster Woche melden könnten.
= Bylo by pěkné, kdybyste se mohli ozvat do pondělí budoucího týdne.
Wenn Sie noch ein bisschen warten könnten, hätte ich ein sehr günstiges Angebot.
= Kdybyste mohli ještě chvíli počkat, měl bych velmi výhodnou nabídku.

Vedlejší věta přípustková s „obwohl“ („ačkoliv“) či „trotzdem“ („přesto“)

Vedlejší věty přípustkové odpovídají na otázku „navzdory jakému protidůvodu?“.

Přípustková věta může začínat spojkou „obwohl“ („ačkoliv“). Po spojce následuje vedlejší věta (podmět + ostatní větné členy + přísudek na konci).

Obwohl es sehr stark regnet, gehen wir mit dem Hund spazieren.
= Přestože velmi silně prší, jdeme se psem na procházku.
Gehen wir mit dem Hund spazieren, obwohl es sehr stark regnet.
= Půjdeme na procházku se psem, i když velmi silně prší?
Muss ich auch zahlen, obwohl er kein Mittagessen hat?
= Musím také platit, přestože nemá obědy?
Obwohl das nicht der Hausordnung widerspricht, stört es mich sehr bei meiner Arbeit.
= I když to neodporuje domovnímu pořádku, moc mě to ruší při práci.

Přípustková věta může začínat také spojkou „trotzdem“ („ačkoliv“). Tato spojka vyžaduje obrácení pořádku slov (přísudek + podmět + další větné členy).

Es regnet sehr stark, trotzdem gehen wir mit dem Hund spazieren.
= Velmi silně prší, navzdory tomu jdeme na procházku se psem.
Ich habe die Mieter schon mehrmals auf diese Probleme hingewiesen, trotzdem hat sich bisher leider gar nichts geändert.
= Už několikrát jsem na tyto problémy upozornil nájemníky, navzdory tomu se, naneštěstí, doteď vůbec nic nezměnilo.

Vedlejší věta důsledková s „deshalb“ („proto“)

Spojka „deshalb“ („proto“, „z toho důvodu“) označuje následek. Po této spojce se musí obrátit slovosled (přísudek + podmět + ostatní větné členy).

Ich bin sehr krank, deshalb bleibe heute zu Hause.
= Jsem velmi nemocný, proto zůstanu dnes doma.
Sie hatten weniger zu tun, deshalb hatten sie bestimmt weniger Stress.
= Měli méně práce, proto měli určitě méně stresu.

Vedlejší věta účelová s „um … zu“ či „damit“ („aby“)

Účelové věty odpovídají na otázku „k čemu?“ a „za jakým účelem?“.

Jestliže je v hlavní i vedlejší větě stejný podmět, účelová věta je s hlavní větou spojena spojkou „um“, po níž následují všechny ostatní větné členy a na konci věty infinitiv s „zu“.

ich (= já) = ich (= já)

  • Ich lerne fleißig Deutsch. Ich will in Deutschland studieren.
    Usilovně se učím německy. Chci studovat v Německu.
  • Ich lerne fleißig Deutsch, um in Deutschland zu studieren.
    Usilovně se učím německy, abych mohl studovat v Německu.
  • Zwei Škoda-Automechaniker fahren in ein einsames, österreichisches Alpendorf, um Ski zu fahren.
    Dva automechanici jedou do osamělé rakouské alpské vesnice lyžovat.

Vě větě s „um…zu“ se nikdy nevyskytuje způsobové sloveso „wollen“ („chtít“).

  • Laura sieht sich oft Filme an. Sie will mit den Freunden darüber reden.
    Laura se často dívá na filmy. Chce si o tom povídat s přáteli.
  • Laura sieht sich oft Filme an, um will mit den Freunden darüber zu reden.
    Laura se často dívá na filmy, aby si o tom povídala s přáteli.

Jestliže jsou v hlavní a vedlejší větě rozdílné podměty, účelová věta je s hlavní větou spojena spojkou „damit“. Po spojce následuje vedlejší věta (podmět + ostatní větné členy + přísudek na konci).

ich (= já) ≠ mein Chef (= můj šéf)

  • Ich lerne fleißig Deutsch. Mein Chef soll zufrieden sein.
    Usilovně se učím německy. Můj šéf musí být spokojený.
  • Ich lerne fleißig Deutsch, damit mein Chef zufrieden ist.
    Usilovně se učím po německy, aby byl můj šéf spokojený.

Víceslovný spojovací výraz "entweder... oder"

Víceslovné spojovací výrazy se skládají z dvou částí. Můžou spojovat části vět nebo i celé věty. První část stojí tedy před první spojovanou částí, druhá část stojí potom mezi oběma spojovanými částmi věty.

Junge Männer ab 18 Jahren müssen entweder 6 Monate zum Bundesheer gehen oder einen 9-monatigen Zivildienst bei einer sozialen Organisation machen.
= Mladí muži od 18 let musí absolvovat buď vojenskou službu na 6 měsíců, nebo 9-měsíční civilní službu u některé sociální organizace.
Im Sommer wollen Markus und Stefanie entweder nach Holland oder nach Frankreich fahren.
= V létě chtějí jít Markus a Stefanie buď do Nizozemska nebo do Francie.
Hans hat immer Glück im Leben. Entweder gewinnt er im Lotto, oder er findet Geld auf der Straße.
= Hans má v životě vždy štěstí. Buď vyhraje v loterii, nebo najde peníze na ulici.
Entweder sagst du endlich die Wahrheit, oder ich rufe die Polizei.
= Buď konečně řekneš pravdu, nebo už s tebou nebudu mluvit.

Vztažná věta

Vztažné věty jsou vedlejší věty, které blíže popisují podstatné jméno z nadřazené věty. Obvykle se umisťují bezprostředně za podstatné jméno, na které odkazují. Na začátku vztažné věty stojí vztažné zájmeno. To má stejnou formu jako určitý člen (s výjimkou zájmena v dativu množného čísla). Po vztažném zájmenu následuje vedlejší věta (podmět + ostatní větné členy + přísudek na konci).

Tabulka 1. – Pádové koncovky
maskulin feminina neutral Plural
Nominativ
der
die
das
die
Genitiv
des
der
des
der
Dativ
dem
der
dem
denen
Akkusativ
den
die
das
die
Nominativ
Das ist der Mann, der meine Schwester heiraten will.
To je muž, který se chce oženit s mou sestrou.
(Wer will meine Schwester heiraten?)
Kdo se chce oženit s mou sestrou?
Genitiv
Das ist der Mann, dessen Haare grau sind.
To je muž, jehož vlasy jsou šedé.
(Wessen Haare sind grau?)
Čí vlasy jsou šedé?
Dativ
Das ist der Mann, dem ich gestern begegnet bin.
To je muž, kterého jsem potkal včera.
(Wem bin ich gestern begegnet?)
Koho jsem včera potkal?
Akkusativ
Das ist der Mann, den meine Schwester liebt.
To je muž, kterého miluje moje sestra.
(Wen liebt meine Schwester?)
Koho miluje moje sestra?

Podstatné jméno v hlavní větě rozhoduje o čísle a rodu vztažného zájmena, sloveso ve vedlejší větě rozhoduje o jeho pádu.

Vztažná zájmena se mohou pojit s předložkami, jestliže to sloveso ve vedlejší větě vyžaduje.

Vztažné věty je možné vsunout dovnitř věty hlavní, jestliže je z obou stran oddělíme čárkami.

Das ist das Mädchen, das ich gut kenne.
= To je děvče, které dobře znám.
Dafür ist der Mieter in der Wohnung Nr. 4 verantwortlich, der auch gestern wieder seinen Kampfhund ohne Beißkorb und Leine frei im Haus herumlaufen ließ.
= Za to je zodpovědný nájemník v bytě č. 4, který i včera nechal svého bojového psa zase pobíhat volně po domě bez náhubku a vodítka.
Die Nachbarn, denen ich Geld geliehen habe, sind sehr nett.
= Sousedé, kterým jsem půjčil peníze, jsou moc milí.
Weiters möchte ich Sie darauf aufmerksam machen, dass die Frau, die in der Wohnung Nr. 7 wohnt, in der Früh beim Duschen regelmäßig laut und falsch singt.
= Dále bych vás rád upozornil na to, že žena, která bydlí v bytě č. 7, si pravidelně ráno ve sprše nahlas a falešně zpívá.
Die Straßenbahn, auf die ich warte, kommt endlich.
= Konečně přijíždí tramvaj, na kterou čekám.

Pokud vztažná věta obsahuje sloveso s předložkovou vazbou, musí tato předložka stát před vztažným zájmenem.

Die Narrenrufe sind Teil der Karnevalskultur, zu der auch die Karnevalsumzüge gehören.
= Šaškovské pozdravy jsou součástí karnevalové kultury, ke které patří i karnevalové průvody.

Pokud se vztažné zájmeno vztahuje na nějaké místo, můžeme předložku a vztažné zájmeno nahradit příslovcem "wo".

Das ist die Stadt, in der Einstein geboren wurde.
= To je město, ve kterém se narodil Einstein.
oder
= nebo
Das ist die Stadt, wo Einstein geboren wurde.
= To je město, kde se narodil Einstein.

Vedlejší věta časová

Po časové spojce následuje vedlejší věta (podmět + ostatní větné členy + přísudek na konci).

Spojky „als” („když“) a „wenn” („když“)

„Wenn” používáme u dějů v přítomném a budoucím čase nebo u opakovaných dějů v minulosti. (Opakování můžeme zdůraznit příslovci „immer“ („vždycky“) a „jedesmal” („pokaždé“)).

Wenn er mich besucht, bringt er immer eine Flasche Wein mit.
= Když mě navštíví, vždy přinese láhev vína.
Wenn er mich besuchte, brachte er immer eine Flasche Wein mit.
= Když mě navštěvoval, vždy přinesl láhev vína.
Immer wenn in ihrem Leben etwas Besonderes passiert ist, hat sie ein Buch geschrieben.
= Vždy, když se v jejím životě událo něco mimořádného, napsala knihu.

Časová funkce u vět na "wenn"

Vety na "wenn" mohou být podmiňovací nebo časové.

Opakující se děj: Věta s "wenn" odpovídá v tomto případě na otázku "wann".

Sie freuen sich, wenn ich zu ihnen komme und erzählen mir aus ihrem Leben.
= Těší se, když přijdu k nim a vypráví mi příběhy ze svého života.
Es ist Winter. Wenn ich morgens aufstehe, ist es draußen noch dunkel.
= Je zima. Když ráno vstanu, venku je ještě tma.
Wenn ich abends zu viel Kaffee getrunken habe, kann ich nachts nicht einschlafen.
= Když večer vypiji příliš mnoho kávy, nemůžu v noci usnout.
Wenn ich mittags Pause mache, klingelt oft mein Telefon und ich werde gestört.
= Když si v poledne dělávám přestávku, často mi zvoní telefon a to mě ruší.

Předčasnost a podmínka:
Časová věta s "wenn" vyjadřuje, že děj vedlejší věty se koná dříve než děj hlavní věty. Aby se obsah hlavní věty mohl uskutečnit, musí být splněna podmínka.

Wenn ich mein soziales Jahr abgeschlossen habe, möchte ich mit dem Studium beginnen.
= Když dokončím svůj sociální rok, chtěl bych začít studovat.
Wenn die Kinder ihre Hausaufgaben gemacht haben, können sie fernsehen.
= Když mají děti hotové domácí úkoly, můžou se dívat na televizi.
Wenn ich gut Deutsch gelernt habe, möchte ich in Deutschland studieren.
= Když se naučím dobře německy, chtěl bych studovat v Německu.

„Als” používáme u jednorázových dějů v minulosti.

Als ich den Brief gelesen habe, habe ich mich an die Ferien erinnert.
= Když jsem četl dopis, vzpomenul jsem si na prázdniny.
Als ich Kind war, las ich sehr gern Märchen.
= Když jsem byl dítě, četl jsem moc rád pohádky.
Als sie 16 war, wollte sie groß sein und siegen.
= Když měla 16 let, chtěla být velká a vyhrávat.
minulost přítomnost, budoucnost
jednorázový děj als wenn
opakovaný děj wenn wenn

Spojka „bevor“ („dříve, než“)

Bevor ich zu Abend esse, mache ich noch Ordnung in der Küche.
= Předtím, než večeřím, udělám ještě v kuchyni pořádek.
Bevor sie ihren dritten Mann geheiratet hat, war ihre Autobiographie schon fertig.
= Předtím, než se vdala za svého třetího manžela, byla její autobiografie už hotová.

Spojka „seit“ / „seitdem” („od“ / „od té doby“)

Seitdem ich sie kennen gelernt habe, geht es mir viel besser.
= Od té doby, co jsem ji poznal, mám se o moc lépe.
Seitdem ich dieses Lied singe, kommt die Knef in meine Träume.
= Od té doby, co si zpívám tuto písničku, objevuje se Knef v mých snech.

Spojka „bis“ („dokud ne“)

Wir bleiben hier, bis eure Eltern kommen.
= Zůstaneme tady, než přijdou vaši rodiče.

Spojka „während“ („zatímco“)

Während in Europa noch Krieg herrschte, drehte sie bereits die ersten Filme.
= Zatímco v Evropě ještě zuřila válka, ona už natáčela první filmy.

Infinitivní věta

Infinitiv (neurčitek) stojí vždy na konci věty.

Před infinitivem může stát slovo „zu“, které nemá vlastní význam.

Infinitiv bez „zu“ se vyskytuje:

  • u způsobových sloves:

    Ich kann sehr gut schwimmen.
    		= Umím velmi dobře plavat.
    Können Sie mich bitte beraten?
    		= Mohli byste mi prosím poradit?

  • v konjunktivu po „würde“:

    Ich würde gern nach Australien reisen.
    		= Rád bych cestoval do Austrálie.

  • v budoucím čase Futur I:

    In 20 Jahren werden die Menschen auf dem Mond leben.
    		= Za 20 let budou lidé žít na Měsíci.

  • po slovesech vyjadřujících pohyb:

    Wir gehen schwimmen.
    		= Jdeme plavat.
    Wann kommst du essen?
    		= Kdy přijdeš jíst?

  • po slovesech vyjadřujících vnímání:

    Ich sehe die Kinder spielen.
    		= Vidím děti si hrát.
    Ich höre die Nachbarin singen.
    		= Slyším sousedku zpívat.

  • po slovesech „lernen“ („učit se“), „lehren“ („učit“), „helfen“ („pomoci“):

    Wir lernen Deutsch sprechen.
    		= Učíme se mluvit německy.
    Ich helfe dir die Hausaufgaben machen.
    		= Pomůžu ti udělat domácí úkoly.

  • po slovesu „lassen“:

    Ich lasse das Fahrrad reparieren.
    		= Nechám kolo opravit.

V ostatních případech stojí před infinitivem na konci věty „zu“. Mezi větou hlavní a infinitivní větou s „zu“ může být čárka.

Es fängt an zu regnen.
= Začíná pršet.
Hör auf zu rauchen.
= Přestaň kouřit.
Ich habe vor, ein Konto zu eröffnen.
= Mám v úmyslu otevřít si účet.
Ich bitte Sie, hier noch zu unterschreiben.
= Prosím vás, ještě se tu podepište.

Infinitivní věty s "zu"

Struktury s „zu“ před infinitivem:

  • es ist + přídavné jméno:

    Es ist gesund viel Obst zu essen.
    		= Jíst hodně ovoce je zdravé.

  • haben + podstatné jméno:

    Ich habe jetzt keine Zeit mit dir zu sprechen.
    		= Nemám teď čas s tebou mluvit.
    Wir haben die Absicht, die Sache noch einmal zu besprechen.
    		= Máme v úmyslu celou věc ještě jednou probrat.

Když je ve větě jen jeden podmět, ale dvě slovesa, můžeme tato slovesa spojit pomocí "zu". V tomto případě je první sloveso vyčasované a druhé stojí v infinitivu na konci věty.

Helga versucht zu schlafen.
= Helga se pokouší spát.

Pokud jde o infinitivní větu, musíme ji oddělovat čárkou. U infinitivní věty se sloveso z hlavní věty vztahuje na děj vedlejší věty. Infinitiv s "zu" stojí na posledním místě.

Helga versucht, nachts früh zu schlafen.
= Helga se pokouší chodit večer spát brzy.

Ininitiv s "zu" se vyskytuje hlavně u určitých sloves. Pár takových sloves je uvedených níže:

versuchen
= pokusit se
Ich versuche, die Vokabeln so schnell wie möglich zu lernen.
= Pokouším se naučit slovíčka tak rychle, jak je to možné.
hoffen
= doufat
Ich hoffe, dich bald wiederzusehen.
= Doufám, že se brzy zase uvidíme.
vorschlagen
= navrhnout
Ich schlage vor, heute Abend in einem Restaurant zu essen.
= Navrhuji dnes večeřet v restauraci.
aufhören
= přestat
Ich habe letzten Freitag aufgehört zu rauchen.
= Minulý pátek jsem přestal kouřit.
beginnen
= začít
Morgen beginne ich, abends eine Stunde Sport zu machen.
= Zítra začnu po večerech vždy hodinu sportovat.
sich freuen
= těšit se
Ich freue mich, dich am Wochenende zu treffen.
= Těším se, že se přes víkend setkáme.

Modální částice

Němčina je jazyk bohatý na modální částice. Modální částice se vyskytují především v mluvené řeči. Jsou to nesklonná slova, která vyjadřují záměr a často určitou emoci mluvčího, můžeme jimi zesílit nebo naopak zeslabit účinek řečené věty.

"S jejich pomocí může mluvčí signalizovat jistotu, přijetí, odstup, emocionální postoj nebo racionální a kvalitativní hodnocení." (Helbig/Helbig 1990: Klappentext).

Mnohé modální částice mohou mít i více významů. Většinou stojí uprostřed věty za slovesem a zájmenem.

Příklady použití některých modálních částic:

aber
= ale
Das war aber ein Film! Ich werde ihn Jahre lang nicht vergessen.
= To byl ale film! Ještě dlouhé roky na něho nezapomenu.
doch
= přece
Wieso stehen Sie vor der Tür? Kommen Sie doch rein!
= Proč stojíte přede dveřmi? Pojďte přece dovnitř!
bloß
= jen, právě
Wo ist bloß meine Brille? Ich hatte sie doch eben noch.
= Kde jsou jen moje brýle? Vždyť teď jsem je měl.
denn
= protože, že, neboť
Wieder bei der Arbeit? Bist du denn wieder ganz gesund?
= Zase v práci? Už jsi úplně zdravý?
ja
= ano, ale, vždyť, přece
Horst kann mir das Rauchen nicht verbieten. Er ist ja nicht mein Vater.
= Horst mi nemůže zakázat kouřit. Vždyť není můj otec.
wohl
= asi, přibližně, hádám, snad
Mit 200 km/h auf der Landstraße! Du bist wohl lebensmüde!
= 200 km/hod po obyčejné silnici! Tebe snad omrzel život!
eigentlich
= vlastně
Du sag mal, ist Paul eigentlich verheiratet? Ich sehe ihn immer allein auf den Partys?
= Řekni, je vlastně Paul ženatý? Vždy ho vidím na párty samotného.
schon
= už, jistě, konečně
Er hatte sowieso nicht mehr viel Geld im Spiel. Wie hoch kann der Verlust schon sein?
= Tak či tak už neměl ve hře moc peněz. Kolik už mohl prohrát?
Zpět na začátek